Zkoušky a výstava v Rakousku, 21. - 23.8. 2009
V květnu letošního roku dostal náš Klub chovatelů jagdteriérů v Čechách pozvání od Eurklubu na zkoušku po výstřelu, které se konaly v sousedním Rakousku, nedaleko od našich hranic v obci Liebnitz. Tyto zkoušky byly zveřejněny na webových stránkách našeho klubu dostatečně dlouho před konáním zkoušek, aby případní zájemci se mohli informovat a připravit své svěřence na tuto akci. Netrvalo dlouho a první zájemci se začali zajímat o zkušební řády, co tam je za disciplíny a co je třeba zařídit, aby se mohli této akce zúčastnit. Euroklub připravil na první den zkoušky po výstřelu a na druhý den byla uspořádána výstava jagdterierů, která byla zaměřena na důsledné porovnání předváděných jedinců se standardem tohoto plemene.
Nejprve se budu snažit popsat zkoušku po výstřelu a jednotlivé disciplíny, které naši psi absolvovali, výstavu a mé postřehy z ní popíši na závěr této zprávy, aby si všichni, kdo tuto zprávu budou číst, mohli udělat vlastní názor na to kam směruje Euro Klub v chovu jagdteriera.
Nechci a nebudu se vyjadřovat ke značení místa, kde se konalo zahájení celé této vrcholné akce Euro klubu, ale to už napsal ve své zprávě p.Soukup, ale chci se zaměřit na to, kam směřuje chov tohoto plemene, protože zkoušky by měli prověřovat vlastnosti a možnosti jagdteriera, a to v době kdy ostatní kluby bývalých loveckých plemen ustupují od náročnosti zkoušek a pouštějí si do chovu jedince nevyvážené a neschopné. kteří nedokáží unést náročnost disciplín, které jsou typické pro jednotlivá plemena bývalých loveckých plemen. Byl jsem plný očekávání nejenom z mé současné pozice poradce chovu, ale také chovatele a rozhodčího z výkonu pro malá plemena, abych se přiučil na té nejvyšší úrovni a získal přehled o směru, kam Evropa směřuje v chovu jagdteriera a v kynologii vůbec. Měl jsem možnost srovnávat s organizací podobné akce ve Slovinsku a chtěl jsem předat část svých zkušeností, které jsem tam získal klukům, kteří našli odvahu předvést své jedince na takovéto akci. Bohužel musím konstatovat, že akce pořádána Slovinským klubem byla daleko lépe organizována a případní diváci měli možnost se přepravit na různá místa, kde probíhali konkrétní disciplíny. Na zkouškách po výstřelu mi tato možnost chyběla a hodně mě mrzelo, že celou naši skupinu posuzovali stejní rozhodčí po celou dobu zkoušky. Můj názor je, že rozhodčí by měl mít srovnání s ostatními a ne hodnotit psa podle toho jak se uvedl na první nebo druhé disciplíně.
První disciplína, kterou jsme začínali, byla práce na pobarvené stopě a zde musím říci, že v naší skupině soutěžil náš pes U Body z Království, kterého vedl pan Ladislav Holub. Po příjezdu na místo bylo provedeno losování pobarvených stop a první na řadu šel náš Body Z Království. První metry stopy proběhly velmi dobře, pes šel s vyšším nosem, ale byl zalehlý v řemenu, a tak jsem si říkal, že je to dobré ale po zhruba 200 metrech si začal ověřovat do stran další pachy, které jeho stopu křížili. Bohužel pes se začal více vzdalovat od dané stopy až do větší vzdálenosti, asi tak 60 kroků, a byl vrácen na stopu. Toto se opakovalo, až těsně před koncem ho rozhodčí zastavili s tím, že je opět mimo stopu, ale následně se ověřilo z plánku stopy, že pes pracuje správně a poté úspěšně došel ke kusu. Tato práce byla hodnocena známkou 1, bohužel se později ukázalo, že to byla veliká škoda, která se už nedala dohnat a tento pes by byl na stupních vítězů. Další zkouška byla chování u kusu, kde byl pes hodnocen známkou 4 a probíhala podobně jako u nás. Po absolvování všech tří psů na stopách se nastoupilo k vodění na řemeni a následování, tyto disciplíny byly v naší skupině dost chaotické, protože nikdo nám nebyl schopný vysvětlit, jak to má vypadat. I přesto, po diskusích, byl pes hodnocen známkami 4,4 a z vůdce opadlo napětí. Po lesních disciplínách následovaly práce v poli, kde se posuzovali vlečky s pernatou, se srstnatou a pohozená pernatá. Zde se mohla používat zvěř srstnatá, např. zajíc, divoce zbarvený králík a kuna, z pernaté zvěře, slepice bažanta obecného a kachna divoká. U pohozené pernaté byl průběh zkoušky jako u nás, ale při vlečkách bylo zajímavé, že se vláčela kachna a na konci byla položená druhá suchá kachna, kterou si vůdce přinesl. Přinášení srstnaté bylo stejné jaké máme my.
V naší skupině neobstál rakouský účastník na přinášení vlečené srstnaté, fena ze Švédska a náš pes Body Z Království pokračovali dále. Zbylí účastníci, pes Body a švédská fena, si počínali na těchto disciplínách výborně a byla tam cítit jistota pevného spolehlivého aportu a všichni si vychutnávali výborné výkony obou soutěžících. Poté se konal oběd, který byl podáván v selském stavení. Mohli jsme si vybrat ze dvou jídel a k pití bylo pivo, limo, káva a za to vcelku každý z nás zaplatil okolo 15 Euro, ale s plným žaludkem jsme pokračovali na vytažení lišky z nory a přinášení kachny z vody. Tyto disciplíny se zdají být jednoduché a jasné ale při našem příjezdu na místo začalo pršet a to docela intenzivně a vše bylo jinak než se plánovalo. Náš zástupce Body se po krátkém zaváhání vrhl do nory a lišku, poměrně snadno, vytáhl ven, druhý soutěžící ze Švédska měl problém se vsuknutím své feny, ale ta nakonec na hranici časového limitu lišku také vytáhla. Třetí účastník z Rakouska se zúčastnil, mimo soutěž, a jeho vytažení lišky bylo bez problémů. Poslední, co nás čekalo na zkoušce po výstřelu, bylo přinášení kachny z vody, tato disciplína spočívala v tom, že vůdce vystřelil a rozhodčí hodil kachnu přes rákos pokud možno co nejblíže ke druhému břehu rybníka. Kachna nesměla být na volné hladině, ale musela být alespoň částečně skryta, aby pes musel reagovat na povely vůdce a pracovat nosem na vodní hladině. I tuto zkoušku udělali oba soutěžící velmi dobře a tak jsme jim pogratulovali k úspěšnému absolvování.
Druhý den v neděli 23.8.2009 se konala klubová výstava Euro klubu, na kterou se mohli přihlásit psi i z jiných klubů. Tato možnost byla pro nás výzvou, kde si můžeme porovnat náš chov s jinými kluby a zároveň získat informace o tom, kam směřuje chov v zemích, které řídí Euro klub. Na výstavu se přihlásilo celkem 49 psů a fen, kteří byly rozmístěni do čtyřech kruhům, ve kterých posuzovali mezinárodní rozhodčí: 1kruh - MVDr Dušan Antalík SK, 2kruh - Jenny Schroder D, 3kruh - Mf.Ing Alexander Prenner A, 4kruh - Franz Gruber A, a vítěze výstavy BOB posuzoval Heinz Schober D.
Posuzování v kruzích začalo bez oficiálního zahájení výstavy s časovým posunem. Systém a organizace v kruzích byla stejná jako na našich výstavách, ale technika posuzování se nepatrně lišila od našich zvyklostí. Hlavní rozdíl byl v tom ,že výška posuzovaného jedince byla měřena na stole a zároveň byl měřen i obvod hrudníku. Zde vám musím sdělit několik mých postřehů, které jsem viděl. Psi, kteří se měřili na stole byli nejistí, různě se krčili a kroutili a snažili se dostat dolů na jim přirozený podklad. Vím, že je to pro rozhodčího pohodlnější, ale měření samotné není potom přesné. Tato skutečnost se promítá také do měření obvodu hrudníku, měřený jedinec je skrčený, různě se kroutí a tak naměřená hodnota není také přesná .Další postřeh, který mě zarazil bylo to, že obvod hrudníku byl měřen krejčovským metrem a jak se všeobecně ví, toto měřidlo je natahovací, hodnoty jím získané nemají v mých očích důvěryhodnou informaci. Ptáte se proč to píši? Odpověď je velice jednoduchá a týká se měření obvodu hrudníku. Podle standardu, který vydala země původu se píše, že k výšce měřené v kohoutku se připočítá 10 až 12cm a to je povolený obvod hrudníku a tato hodnota má být měřena také v místě, kde se měří kohoutková výška. Pro názornost vám dám dva případy, kde si můžete doma ověřit na svých jedincích, jak na tom jsou z pohledu standardu. Při naměřené výšce jedince 36cm, musí být maximální obvod hrudníku 48cm nebo při výšce 40cm je maximální obvod 52cm. Zástupci našeho klubu kteří se zúčastnili měli výsledky měření: Nino de Tierra Cid 38/54, Body z Království 39/56, Brix z Pištínského revíru 39/54, Cit z Chrástecké hájovny 40/54, Car z Chrastecké hajovny 37/55, Cita z Jarčino paseky nebyla posouzena(absence zubů). Všichni jsou podle standardu nevyhovující a vyvstává otázka: Co dál? Budeme chovat jedince na hranici maximální výšky nebo při malé výšce tomu nedáme najíst a budeme nuceni je uvazovat do korzetů, které byly módní v 18 století? Zapomeňte na vytrvalost a houževnatost u tohoto plemene, protože podle Euro klubu, nelze zatím upravovat standard tohoto plemene.
K tomuto závěru jsem došel na základě mé zkušenosti, protože jsem byl svědkem, kdy člen Rakouského klubu po měření obvodu hrudníku oponoval paní rozhodčí, že před pár měsíci mu byla naměřena hodnota, která odpovídala standardu a na této výstavě má naměřeno více než je povolená tolerance. Odpověď byla pro mě překvapující, ale daný vystavující zůstal stát jako opařený, paní rozhodčí mu odpověděla, že když pes pracuje tak mu ten hrudník naroste. Tak nevím co budeme dále dělat, ale doporučím všem ať si připraví pro jagdteriera gauč a navrhnu změnu tohoto plemene na Gaučterier.
Na této výstavě byly zástupci Moravskoslezkého klubu, kteří jsou členy Euro klubu a ti kontaktovali zástupce Rakouského klubu, zda by mohlo dojít ke změně ve standardu tohoto plemene. Rakouský zástupce jim odpověděl, že očekává z jejich strany aktivitu na toto téma a tak se Moravští kolegové zaptali, zda mohou počítat s podporou Rakouského klubu, která by se týkala úpravy obvodu hrudníku a ten jim odpověděl velice diplomaticky, že je to německé národní plemeno, a že se s Němci špatně jedná.
Kluci z toho byly zoufalí, protože síla jednotlivých klubů se odvíjí od počtu členů v každém klubu, a tak se dá vyčíst že bez podpory ostatních klubů na změnu tohoto problému nemají šanci. Na druhou stranu je třeba se zamyslet, zda je to nutné měnit standard, a zda by se nedal tento problém řešit v klubech samotných. Otázky zní jakým směrem se dát, kam bude směřovat vývoj v oblasti, kde působí jagdterier a pro jakou práci byl vyšlechtěn, k jaké práci ho budeme v budoucnosti používat?
Na závěr chci napsat, že po pracovní stránce náš chov nezaostává a je srovnatelný s Euro klubem, co se týče exteriéru, nejsme na tom špatně a dovolím si říci, že jsme možná lepší, ale co ty hrudníky? Mám nafoceny fotky takových nejkřiklavějších případů, ale co je to naplat, když nemáme standard. Záleží jen na nás. kterým směrem se dáme a to bude znamenat revizi chovných jedinců a jisté nepopulární kroky. Členové přemýšlejte o našem chovu a zvažte další kroky, které jsou třeba udělat v chovu.
Jagům zdar!
Jaroslav Řezba, toho času poradce chovu
